Kostely a kapličky

Farní kostel sv. Václava Nezamyslice

První písemný doklad o nezamyslickém kostele je z r. 1353. Byl to malý, úzký kostelík, s nízkou věží, stavěný z kamene. Roku 1697 byl starý chrám rozbořen, neboť byl již, s ohledem na potřeby, malý. Zůstala jen stará věž a část zdiva s ní související. Postaven byl chrám nový, o téměř 15 m delší a o klenbu vyšší. Autorem projektu byl pravděpodobně Giovany Pietro Tencalla. Stavba byla dokončena v roce 1701. Původní věž byla podstatně zvýšena, v roce 1906 byla opatřena novou, krásnou a vysokou, štíhlou bání, krytou zinkovým plechem. Věž byla původně opatřena dvěma a později třemi zvony, z nichž nejstarší a největší – Maria – pochází ze 17. století. Dva menší byly dvakrát zabaveny pro válečné účely. Doplněny byly po první světové válce a pak až v roce 1986. V roce 1921 byl kostel elektrifikován. Poslední, velká oprava kostela se uskutečnila začátkem devadesátých let dvacátého století, kdy došlo k výměně ztrouchnivělých trámů věže i krovu, věž byla pokryta měděným plechem, střecha opatřena novou pálenou krytinou, ocelovými lany byla stabilizována statika kostela a byla opravena fasáda, včetně nového nátěru v původním zabarvení.

V zaoltáří dominuje obraz s výjevem zavraždění sv. Václava, který pravděpodobně pochází z dílny vynikajícího barokního malíře Jana Raaba. Nad svatostánkem je umístěn obraz madony s děťátkem, kopie téhož obrazu v Pasově, jehož autorem je pravděpodobně Lukas Granach starší. Obraz pochází ze Svatého Kopečku u Olomouce. Významná úprava tohoto prostoru se uskutečnila za pana děkana Kvapila, kdy bylo zazděno čelní okno nad oltářem a tento prostor byl vyplněn krásným reliéfem Nejsvětější Trojice. Poslední úpravy oltáře a kněžiště se uskutečnily za P. Josefa Honky, kdy byl nádherný, barokní obětní stůl oltáře posunut dopředu tak, aby mohla být sloužena mše sv. knězem obráceným k lidu. Při té příležitosti byla v celém kostele položena nová dlažba.

Významnou součástí kostela jsou varhany. O původních varhanách nic nevíme. Teprve r. 1897 byly objednány nové, velké varhany. Tyto sloužily až do roku 1978, kdy byly nahrazeny staršími, dvoumanuálovými varhanami, které získal P. Josef Honka z Kroměříže. Píšťaly měly pneumatické ovládání, které se ukázalo jako poruchové a hlučné. Zcela nové varhany byly pořízeny za P. Miroslava Hřiba, mají novobarokní skříň, jsou dvoumanuálové a vyznačují se vynikajícím zvukem.

V okolí kostela je umístěno několik soch. Za zmínku stojí především nejstarší sousoší Matky Boží s mrtvým synem (pieta), které se nachází, téměř nepovšimnuto, za kostelem. Pochází z první poloviny 18. století. Před kostelem jsou v popředí tři sochy: Sv. Jan Nepomucký, sv. Florián a sv. Juda Tadeáš. Pocházejí z 18. století. Blíže ke kostelu je na jedné straně situována krásná socha Panny Marie Lurdské, na druhé straně je kamenný kříž. Nejmladším uměleckým sochařským dílem je bronzová busta pana děkana P. Františka Kvapila, která je umístěna na zdi kostelní věže po pravé straně vchodu.

Farní kostel sv. Petra a Pavla Tištín

Podle starých archiválií byl asi od konce 14. století na tištínském náměstí dřevěný kostel. V 17 stol. farář Matěj Božek inicioval stavbu zděného kostela se hřbitovem s ambity kolem, se čtyřmi kaplemi v rozích podle světových stran a se samostatně stojící zvonicí. Pouze jedna z těchto bývalých kaplí se dochovala dodnes. Během času sloužila různým účelům (sýpka, škola, obřadní síň,knihovna, hasičská zbrojnice). Dnes po rozsáhlé a nákladné rekonstrukci roku 2000 slouží jako knihovna a ochoz v patře je věnován obrazové a textové expozici o historii Tištína.

V prostoru kolem kostela býval hřbitov. Ten je od r. 1834 zrušen a na místě dnes již neexistující kaple sv. Michala, se nachází krypta a v ní jsou uloženy kosterní pozůstatky z tohoto hřbitova. Přímo před hlavním oltářem v chrámu je také zbudována krypta, kde jsou pohřbeni mnozí kněží, kteří v tištínském kostele působili.

V 17. století zde působil řád Pavlánů, který se staral o faru a školu. Roku 1702 přišel z Tvarožné do Tištína jako duchovní správce farnosti P. Matěj Božek. Svou houževnatostí a nadšením se stal iniciátorem rozsáhlé stavební činnosti, která změnila tvář obce. Za plných 36 let svého působení v Tištíně nechal postavit ve farské zahradě školu, zasadil se o stavbu sýpky, z bývalého sídla Pavlánů dal upravit faru. Jeho největším počinem však zůstává stavba nového chrámu.

Kostel sám v této podobě, jak je dnes, vznikl na místě původní dřevěné stavby v letech 1710 - 1719, a svou čistotou stylu exteriéru a interiéru se řadí k vrcholům moravského baroka. Nad přístupovým schodištěm je vstupní část s pěti branami. Cibulovitě zakončená hlavní věž stojí nad vstupní částí a nad křížením střech stavitelé umístili sanktusovou věžičku. Na hlavní loď navazuje kaple P. Marie, proti ní kaple sv. Josefa. Působivost interiéru je zejména v zachování stylové jednoty.

Na původní nástropní fresky harmonicky váže sochařské a obrazová výzdoba. Celkový dojem dotváří řezbářská práce na lavicích a rámech obrazů i do detailu promyšlené stavební prvky - římsy, konzoly, kartuše. Samotné obrazy upoutají už svým počtem. Řada z nich je neobyčejná nejen svými rozměry, ale tím, jak navozují dojem holandských a italských mistrů baroka. Některé jsou signovány moravským malířem B. B. Velehradským, jeden z obrazů je připisován škole Quida Reniho.

V kapli P. Marie jsou obrazy Nanebevzetí, Zvěstování, Hold čtyř dílů světa a P. Marie Neposkvrněná. Kapli sv. Josefa zdobí obraz Úmrtí sv. Josefa a Zasnoubení P. Marie. Nad křtitelnicí je obraz Křest Krista v Jordánu. V kněžištích jsou obrazy věnované knížatům apoštolským Ukřižování sv. Petra, Stětí sv. Pavla a Sv. Patr a Pavel. Dvě chrámové lavice v kněžišti připomínají dobu před 3 stoletími, kdy zde zněly žalmy kněží řádu Pavlánů. Nad hlavním oltářem shlíží na věřící socha P. Marie Tištínské s Ježíškem a Zmrtvýchvstalý Kristus. Za zmínku stojí socha P. Marie v nadživotní velikosti umístěná ve vrcholu štítu.

Za dohledu arcibiskupa olomouckého Dr. Leopolda Prečana prošel tištínský chrám větší opravou a rekonstrukcí v letech 1938 - 1942, v době, kdy tu působil jako farář olomoucký rodák P. Ignác Boxan.

Dnes o tomto hanáckém pokladu vědí možná jen někteří odborníci, protože význam Tištína a jeho svatostánku neustále klesal. Tištínský kostel však rozhodně patří k národnímu dědictví, o které je třeba pečovat. I proto pro něj v roce 1990 ve zvonařské dílně Dytrychových zhotovili tři nové zvony. Největší ze zvonů je pokřtěn Maria - Josef - Petr a Pavel, prostřední ze zvonů je pokřtěn Anežka, nejmenší dostal jméno Jakub. Slavnostního svěcení zvonů se ujal arcibiskup olomoucký Mons. František Vaňák.

Filiální kostel sv. Martina Mořice

Tato část je opisem z knihy Bohumila Samka, Umělecké památky Moravy a Slezska 2, 1999.

Kostel stojí patrně na místě kaple neznámého stáří (Gr. Wolný píše, že v Mořicích se kostel připomíná v letech podle 1384 a 1437; pokud je tato informace správná, zanikl bez stopy v terénu). Podle nepublikovaného archivního výzkumu A. Foltýnové (-Horynové; diplomní práce z r. 1967) svatyně vznikla ve třech etapách v letech 1703-07, 1708-09, 1728-29 (pamětní nápis v kartuši nad portálem udává, že kardinál V.H. Schrattenbach kapli vysvětil 13. června 1728 ke cti sv. Františka z Pauly). Nelze ovšem vyloučit, že již od počátku existoval úplný projekt kaple, vypracovaný v duchu architektonické tvorby Giovanniho Pietra Tencally. Na figur. výzdobě balustrády se podíleli Jan Václav Sturner, Filip Satler, Josef Winterhalder st. a Jan Michael Scherhauf. ( Z písemností vyplývá, že olomoucká konsistoř 21.6. 1703 povolila stavbu "domácí" kaple; pavláni ji mají stavět vlastním nákladem). R. 1705 byla zřejmě hotova hrubá stavba, r. 1707 jí však chyběla střecha a 4. července t.r. konzistoř další práce zakázala. R. 1708 získali Pavláni souhlas k pokračování ve stavbě a 10. listopadu 1709 byla kaple vysvěcena. Tak vzniklo jádro dnešní stavby bez boč. kaplí, portiku a teras.

V následujících letech pokračovaly práce uvnitř kaple: v Brně byly zhotoveny dva zvony, ke dvěma patrně oltářním obrazům přibyl z Vídně r. 1710 další; v letech 17711 a 1712 se polychromovaly oltáře a instaloval pozitiv, mezi r. 1720-21 kapli vymaloval David Kubát. R. 1726 byl do Blanska prodán stávající dřevěný oltář a nahrazen zděným s mramorovou menzou; tehdy byl interiér také obložen mramorovými deskami a zdi dostaly štuk. výzdobu. Na jaře 1728 byly položeny základy pro přístavbu a v následujícím roce byly boč. kaple včetně partie obrácené k zámku dokončeny. Olomoucky biskup kardinál W. H. Schrattenbach slíbil zaplatit sochy sv. Václava, Volfganga, Jana Křtitele, Floriána, a Josefa; první tři byly již r. 1729 hotovy a spolu se sochami Anděla Strážce, Rafaela, Karla Bor., Šebestiána a Klementa osazeny na balustrádu. O zbývajících figurách písemnosti mlčí. Program sochařské výzdoby nebyl plně dodržen; navíc po výzdobě portiku, celé jv. a větší části sv. strany (sochy č. 11-18 a snad i č. 10), realizované do r. 1729, následovala poměrně dlouhá přetržka. Po zrušení vranovského kláštera měla být mořická kaple zbořena; na žádost obce zůstala zachována a přičleněna jako filiální kostel do sousedních Nezamyslic. Patrně tehdy také získala nynější patrocinium.

Nevelká centrální stavba, vybudovaná přibližně podél sv.-jz. osy. Její jádro tvoří loď na půdorysu čtverce s uťatými rohy; k sv. straně stavební osy je mělký vstupní útvar. Také po bocích má loď mělké kaple obdél. půdorysu. K jz. vstupnímu průčelí je přiřazen balkónový portikus, lemovaný v patře balustrádou se sochami na hranol. podstavcích. Obdobně jsou vybaveny boč. přístavky a navazující arkádový ochoz před sv. průčelím. Z vrcholu jehlanové střechy vystupuje polyg. lucerna. Fasády vnitřního těla stavby člení nárožní pilastry s ión. hlavicemi; ty nesou průběžné podstřešní římsové kladí. V hladkých polích jsou prolomena okna s půlkruh. záklenkem; okna mají profil. zalamovanou šambránu, záklenek lemuje římsa. Fasády přístavku jsou hladké, pilíře překrývají lizény členěné obdél. vrypem provedeným v omítce (na některých lizenách tento detail zanikl). Na balustrádě portiku jsou umístěny figury: řádová světice (Luitgarda?), František z Pauly, František z Assisi a další řádový světec bez atributu, všechny vytvořené v díle J.Winterhaldera st.; na sz. straně ochozu následují archandělé Gabriel a Michael, sv. Kateřina a Jakub Větší od J. M. Scherhaufa, na sv. straně na ně navazuje anonymní sv. Augustin, pak sv. Dismas od F. Sattlera; postavy sv. Volfganga, papeže Klimenta I. a Karla Bor. vytesal J. V. Sturner, zbývající včetně dvou andílků vytvořil F. Sattler: sv. Šebestián, Václav, Jan Křitel, anděl Strážce, archanděl Rafael.

Hlavní vstup do kostela v ose jz. průčelí pravoúhlým portálem s kamenným, nahoře zalomeným ostěním. Portál je završen prolomeným frontonem s volut. křídly, částečně překrytými klenebním pasem portiku. Fronton vyplňuje kamenná kartuš obsahující pamětní nápis s letopočtem 1728

v chonogramu. Mělké kněžiště je zaklenuto valeně, sakriste a kaple na bocích lodi mají placky. Nad centrálním prostorem se zvedá kopule na pendantivech. Plochu kopule pokrývá malba, zn. na Davidově harfě David Kubat Pinxi; hlavu krále lze pokládat za malířův autoportrét. Podle bar. pamětní knihy představuje malba "Oslaveného Beránka uprostřed svatých"; na pendativech jsou církevní učitelé, valené klenby boč. kaplí pokrývá malovaný ornament, na valené klenbě podkruchtí je andílek s růžencem, nad hud. kruchtou sobr andělů hrajících na strunné a dechové nástroje (určit lze gambu, citeru a zobcovou flétnu). Niky pilířů pod pendantivy vyplňují dřevořezby čtyř evangelistů. Zařízení: Hl. oltář z r. 1726 se skládá z mramorové menzy s tabernáklem a ze zděného sloupového retabula s portály na bocích (nad nimi novodobé štuk. figury adorantů). Mezi sloupy byl zřejmě druhotně zasazen obraz sv. Martina z pozdního 18. stol. (slohově blízký obrazu sv. Vendelína), nad ním pův. plastická výzdoba (anděl nesoucí kříž, andílci a okřídlené hlavičky lemující okno). V lodi protějšková dvojice boč. oltářů z let 1710-12; retabula se omezují na obraz, jehož rám obklopují štuk. figury adorujících andělů (z r. 1726?): obě autorsky shodná plátna (Sv. František křísí mrtvého chlapce, Sv. Jan Nep. před soudem krále Václava) byla v 19. stol. částečně přemalována. Na zadní straně oltářů, na stěnách obrácených do boč. kaplí, jsou zavěšeny obrazy Příbuzenstva Kristova a sv. Vendelína. Soubor bar. lavic zdobí pásková itarzie.

Filiální kostel sv. Antonína Paduánského Koválovice

Než byl 17. července r. 1938 posvěcen základní kámen a započata stavba filiálního kostela, dlouhá léta museli koválovští občané navštěvovat farní kostel sv. Petra a Pavla v sousední obci Tištín.

Především kvůli vzdálenosti při účasti na bohoslužbách farního kostela o nedělích a svátcích, nebo jiných pobožnostech, sílila v občanech touha postavit si svoji vlastní kapli.

Samotnému záměru předcházelo dne 7. dubna 1935 ustavení Jednoty sv. Antonína za účelem realizace stavby. Všichni občané Koválovic bez rozdílu se zavázali předem vykonat určité práce zdarma, podle vlastních možností. Byly organizovány sbírky, přispívalo se dary a to nejen z řad místních občanů, ale i od lidí ze sousedních obcí a rodáků. Sám olomoucký arcibiskup Dr. Leopold Prečan daroval obci veškeré stavební dřevo, což značně napomohlo k urychlení příprav.

V červnu 1938 se výbor Jednoty usnesl, aby budoucí novostavba byla filiálním kostelem. Podle projektu brněnského architekta ing. Šálka kostel zbudovali stavitelé Tomáš Handl a ing. Zapletal.

Dne 29. června 1940 byla tato kaple slavnostně posvěcena pačlavským děkanem Františkem Stratilem. Na přání zesnulého místní občana, p. Františka Horáka, který na umístění stavby daroval svůj pozemek, byl kostel zasvěcen sv. Antonínu Paduánskému.

Poté se zde začaly sloužit mše. Nejprve se konaly jednou v měsíci, později častěji, nyní každou neděli. První svatba v novém kostele se konala r. 1941, shodou okolností se jednalo o rodiče Mons. Josefa Šicha -  Helenu Gazdovovou a Josefa Šicha.

Sloužilo zde mnoho tištínských farářů. Pro připomenutí uvádíme jejich jména: P. Rudolf Bajar, P. Ignác Boxan, P. Josef Říhák, P. Josef Honka, P. František Foltýn, P. Miroslav Hřib, v současnosti je to P. Marek Jarosz.

Za pomoci sbírek na opravu i štědrých darů se daří kostel udržovat v dobrém stavu. V roce 1991 byla zdvojena okna, r. 1995 bylo zavedeno plynové topení. V roce 2001 byly opraveny varhany, roku 2004 vymalován interiér kostela. V roce 2006 pak byla vyměněna střešní krytina.

V roce 2012 byla provedena rozsáhlá oprava, částečně financovaná  dotací evropského zem. fondu z projektu pro rozvoj venkova. Díky těmto prostředkům mohla být provedena oprava věže, výměna okapů, nová omítka, výměna dveří a oken od sakristie.

Kaple Panny Marie Dřevnovice

Kaple zasvěcená Panně Marii Lurdské v Dřevnovicích byla postavena v roce 1937. V roce 1977 prošla menší úpravou, stejně tak v roce 2003. Zvon ve zvonici pochází z bývalé dřevěné zvoničky, která stávala v místech pomníku.

Kaple sv.Floriána Víceměřice

Málokterá obec na úrodné Hané postrádá uprostřed selských usedlostí a skromných chaloupek bezzemků líbivou menší či větší kapličku ukrytou pod korunami letitých lip.

V naší obci tomu není jinak. Ale co my, občané, o ní víme? Proto těchto několik řádek, abychom se o této skromné sakrální stavbě dověděli.

Podle obecní kroniky se objevil písemný doklad o kapličce v obci již v r. 1731, a to při prodeji panství. Byla to jednoduchá dřevěná kruhová stavba, stojící v těsné blízkosti cesty, vedoucí od horního rozcestí s bytelnou boží mukou dolu k chaloupkám, rozhozenými v blízkosti dřevěného mostu přes Brodečku.

Stísněný prostor kapličky nestačil počtu poddaných, k jejichž povinnostem patřila i povinnost účast na nedělních liturgiích a kteří jen s velkou námahou docházeli do vzdáleného farního kostela v Nezamyslicích. A tak se obecní rada, pod vedením starosty Františka Lasovského, rozhodla k vybudování nové, zděné a prostornější kapličky. Víc jak třicet let se trpělivě čekalo a sbíral krejcar ke krejcaru, než místní zednický mistr v r. 1868 předal hotové dílo, které překvapilo svojí šířkou, vysokou klenbou, dostatečným světlem čtyř velkých oken.

Oltářní obraz sv. Floriana, jemuž je kaple zasvěcena, je dílem Josefa Hromádky z Litenčic, dřevěné polychromované sochy věrozvěstů Cyrila a Metoděje zdobící oltář, socha p. Marie od neznámého řezbáře – přečkaly řádění zlodějů.

Pozoruhodná je Křížová cesta – dar bývalého faráře v Nezamyslicích. Slavnostní svěcení nové kaple v r. 1868 se stalo nezapomenutelnou slavností pro celou obec a širé okolí.

Kaple prošla v padesátých letech minulého století generální opravou. V současné době byla odstraněna vnitřní omítka do výše jednoho metru, aby se odstranila vlhkost zdiva. Byla zhotovena nová střecha a snad ještě v tomto roce (2016) dostane kaplička i novou omítku. Po sedmi desetiletích by si ji zasloužila.

Kaplička Panny Marie

Kaplička Panny Marie, stojící na prameni osvěžující, chladné vody, byla a je vyhledávaným místem mnoha našich občanů. Je opředena pověstmi, které se tradují již po několik generací. Bývalou dřevěnou kapličku na tomto místě postavila mlynářská rodina Vitásků. Byla hojně navštěvována a místním lidem „kaplicí Matky Boží na Malí Pastvě“ nazývána. Poněvadž byla malá a již chatrná vznikla myšlenka na místě staré postavit novou. Tohoto úkolu se ujal místní tesařský mistr Josef Leichert, který plán zhotovil, sbírky podnikal a práce svého řemesla zdarma provedl. V září r. 1901 byl položen základní kámen a 8. září 1902 se již konal slavnostní průvod se sochou P.Marie k nové kapličce. Od té doby se na tomto oblíbeném místě konají třikrát do roka poutě. V květnu, srpnu a září.