Historie farnosti

Stručné dějiny farnosti Nezamyslice

Fara v obci Nezamyslice je dokladována písemným záznamem v Zemských deskách olomouckých poprve již v r. 1353 a tamtéž v r. 1377. O třicet let později, tedy v r. 1383 koupil Nezamyslice od jejího dosavadního majitele Ctibora z Cimburka tehdejší olomoucký biskup Petr III. řečený "Jelito", který ji spojil s nedávno založeným augustiniánským řádem kanovníků v Lanškrouně a písemně stanovil, aby byla fara včleněna k majetku kláštera se všemi důchody a požitky a aby na ní byl dosazován řádový kněz. Patronátní právo postoupil proboštu kláštera, který mezitím přesídlil za olomoucké hradby ke Všem svatým. Listina nese datum 22. únor 1385.

Prvním dosazeným knězem řádu byl Matěj a to v r. 1403. Brzy po jeho nástupu došlo k násilnému vyhnání dosavadním farářem Michkem z Čechovic, který s několika ozbrojenci obsadil faru, Matěje vyhnal a když po zásahu biskupově opouštěl faru sebral z kostela kalichy, monstranci a částku 400 zlatých. Spory a žaloby se táhly až do r. 1411, kdy byl Svatým stolcem Michek potrestán a spor vyřešen ve prospěch augustiniánů.

V té době k farnosti patřily Nezamyslice, Mořice, Těšetice, Víceměřice a od r. 1614 i Dřevnovice. Nedokážu si však vysvětlit skutečnost, že jsou tu uváděny i Mořice, přestože v Zemských deskách je uváděna v Mořicích fara v r. 1384 a 1437. Peřinka dokonce uvádí:"Jisto je, že od r.1381 tu fara byla a r. 1614 zanikla."

Z let husitských nepokojů nejsou žádné písemné zprávy. Můžeme však téměř s jistotou tvrdit, že loupení, přepady a vypalování vesnic byly běžné i ve zdejším kraji, o čemž svědčí záznamy o řádění ozbrojenců Havela Drasticha z Kojetína a to hlavně v r. 1429, kdy obléhal Vyškov a přitom zpustošil celé okolí. 

Posloupnost řádových kněží byla přerušena na krátkou dobu také kolem r. 1560, kdy na zdejší faře sloužil kněz Blažej. Nevíme, co vyváděl, ale neposlechl ani probošta, ba ani biskupa. Byl tedy z úřadu odvolán a na jeho místo dosadil biskup kněze Jiříka. Tento "světský" kněz tu sloužil tři roky. Po něm opět přišel řádový bratr Goldenmund. Ten tu prožíval kruté chvíle. Hospodářsky zbědovaný klášter mu neplatil smluvenou mzdu, víceměřští mu odpírali desátky a nic nedostával ani Dřevnovic. Marně žaloval, marně se dožadoval. Snad toto bylo hlavní příčinou, že od r. 1581 není o nezamyslické faře žádná zmínka. Je tedy pravděpodobně bez kněze. Teprve v r. 1619 je připomínán nějaký Jiří Brenner. 

V následujícím roce je k naší farnosti přifařena i farnost Vrchoslavice. Nevíme však dokdy toto sloučení trvalo. Stejně tak si nedovedeme vysvětlit, proč v r.1641 opouští farář nezamyslickou faru a stejně jako jeho následníci jí administruje z Tištína. Ve farní kronice Tištína je zmínka, že k tomu snad došlo pro nedostatek kněží. Tento stav trval až do r. 1670. 

V r.1662 zachvátil Nezamyslice velký požár, při němž zhořela střecha kostela, ale i přilehlá fara. To bylo v době, kdy jí z Tištína administroval Baltazar Korus. Už jako probošt věnoval na prosbu nezamyslických radních pozemek pustého gruntu na stavbu nové fary. K tomu však došlo až za faráře Josefa Lichnovského z Příbora, který se v r. 1697 rozhodl pro přestavbu dosavadního, malého, farního kostelíka. V r. 1701 byl nynější farní chrám podle návrhu známého stavitele Giovanni Pietro Tencalliho postaven a 2. října slavnostně vysvěcen za přítomnosti Ferdinanda ze Schroffenheimu. Fara do dnešní podoby byla přestavěna v r.1788. 

Když pauláni z Vranova získali Mořice a postavili honosný zámek, usilovali i o vlastní kapli. Kaple ovšem v osadě už byla postavená na hřbitově v r. 1696. Přesto však barokní kapli za zdí zámku v r. 1728 postavili, kterou kardinál Schrattenbach při jejím svěcení "kostelem" nazval. Teprve v r. 1814 zde byl ustanoven první zámecký kaplan. Poslední byl P. Gregor, který v r. 1953 zemřel. Nádherná kaple měla být podle císařského nařízení zbořena. Nakonec bylo rozhodnuto jí zachovat a zbořit starou hřbitovní. Kaple sv. Martina byla svěřena do péče obci, jelikož řád paulánů byl v r. 1874 zrušen. V té době byly Mořice ještě přifařeny k tištínské farnosti. 

Až do r. 1810 se pohřbívalo kolem farního kostela. Jak z Nezamyslic, Těšic a Dřevnovic, tak i z Víceměřic. V uvedeném roce byl založen nový hřbitov "Na Nivkách". Mořice mají svůj vlastní hřbitov a to pravděpodobně už před r. 1696, kdy byla v těch místech postavena kaple, zasvěcená sv. Floriánu a také to, že u jeho zdi se dosud nachází zachovalý "smírčí" kříž, lidově "baba" řečený, nejméně 400 - 500 let starý. Víceměřice si založily svůj vlastní hřbitov až v r. 1924 a to zásluhou Československé církve husitské, která měla v r. 1920 v obci největší zastoupení. Dřevnovice se mohou chlubit zvláštností. V polní trati "Hláska" byli v r. 1831 pohřbeni zemřelí vesničané, které zahubila řádící cholera. Na tomto místě byl později vztyčen pamětní kříž a kolem něj, na náklady obce, nedávno vytvořen miniaturní "cholerový" hřbitov. 

Farnost je bohatá i na malé sakrální stavby, především kříže. Každá obec má svou kapli, ve kterých alespoň jednou měsíčně slouží mše sv. Jsou tu i Boží muka a sochy světců. O všechny tyto objekty vzorně pečují obecní úřady.

Zpracoval Mgr. Bohumil Outrata

Stručné dějiny farnosti Tištín

První písemnou zmínku o farnosti Tištín máme již z r. 1360. Mnohem věrohodnější potvrzení tamní fary s právem podacím je až z roku 1398 a to v Zemských deskách olomouckých. V té době farnost tvořil Tištín, Koválovice a Mořice.

V onom roce drželi Tištín pánové ze Šternberka. Pak následovala staletí sporů, převodů, prodejů a koupí mezi různými pány. V r. 1554 kupuje celé "městečko" Matouš Štos z Kounic a tím se připojuje ke zboží panství mořického.

Z tohoto dlouhého období pochopitelně nemáme ani písemné doklady o faře a farářích v Tištíně. První zmínka je datována r.1588, kdy na žádost majitele panství přichází do Tištína katolický kněz Matěj Albín. O jeho působení a činnosti dalších nástupců nevíme nic, protože až do r. 1613 nemáme žádné zprávy.

V r. 1636 se farnost rozrostla o farnost pavlovskou, připomínanou již v r. 1353, kterou tvořily Pavlovice, Srbce, Dřínov, Vlčidol (nynější Vlčí Doly) a dvůr Unčice s několika domy. Tištínský farář Jiří Hájek dal při filiálním kostele v Pavlovicích postavit domek "kam by mohl kněz maje odbývati služby Boží vestoupiti." V r. 1784 byla farnost přeměněna na "kuracií" a o rok později zřízena "lokálie" v niž se stal prvním duchovním Jiří Ležátko. Od r. 1857 se stala opět samostatnou farností.

Prvním knězem dosazeným na tištínskou faru paulány z Mořic byl v r. 1670 Václav Jiří Kamenohorský. V právech dosazovat faráře asi nebylo jasno, protože v jejich seznamu pořízenému podle dochovaných matrik od r. 1684 u Martina Kaniovského není známo kým byl dosazen, stejně jako u jeho nástupce Jakuba Voštického. Teprve Ignát Khell v r. 1738 "od P.P.Paulánů jakožto patronů na toto beneficium investován byl." Tadeáš Basil Walloni byl dosazen do farnosti dokonce samotným císařem (1811), Martin Dvořák arcivévodou Ferdinandem (1823), Josef Šubert hrabětem Trautmansdorfem.

Dosud neznáme pravé příčiny, proč v r. 1641 se přestěhoval nezamyslický farář na tištínskou faru a odtud pak "spravoval" celou farnost a to plných 29 let. Farní kronika se zmiňuje o tom, že hlavní příčinou byl nedostatek kněží. Přesto právě z této doby se nám uchovala unikátní památka Český kancionál Tištínskýz r. 1647.

V r. 1784 byl řád Paulánů zrušen. Rok poté byly Mořice přifařeny k nezamyslické farnosti podle listiny z r. 1785.

Nejvýznamnější osobou tištínské farnosti byl bezesporu farář Matěj Josef Božek, rodák z Příbora, který si v září r. 1702 jako farář v Tvarožné vyměnil místo s tištínským Jakubem Voštickým. Hospodářsky upevnil farnost, postavil nynější farní chrám zasvěcený sv. Petru a Pavlovi ze svého vlastního jmění, z příspěvků dárců a kostelní hotovosti. Přikoupil pole, založil bratrstvo sv. Josefa a z výnosů platil kaplana, kterého takto pro Tištín získal. Hned po dostavbě farního chrámu v Tištíně v r. 1719 zažádal o stavbu nového kostela v Pavlovicích a podařilo se mu stavbu i dokončit. Původní starý kostelík tam byl zbudován údajně v r. 1004. Zemřel 30.8.1738 a 1.září byl pohřben před hlavním oltářem v tištínském kostele.

Kovalovští farníci si dlouho stěžovali na velkou vzdálenost při návštěvách farního kostela o nedělích a svátcích, ale i při pohřbech. V r. 1908 rodina Horáková věnovala pozemek a o dva roky později se již pohřbívalo na novém hřbitově v Koválovicích. O dvacet let později se začalo vážně uvažovat o stavbě velké kaple na okraji obce. 17. července byl posvěcen základní kámen a o dva roky později 29.6.1940 byla tato kaple sv. Antonínu Paduánskému zasvěcena. Tehdy měla obec 64 domů a 286 obyvatel. Dnes je to asi polovina. Kaple je však hojně navštěvována místními i přespolními.

4. června 1987 umírá v prostějovské nemocnici poslední tištínský farář P. Josef Řihák ve věku 72 let, který tu působil čtyři desetiletí.

Po dvou měsících od jeho smrti byl P. Josef Honka, farář v Nezamyslicích ustanoven administrátorem excurendo farnosti tištínské. Dějiny se opakují. Před staletími byla nezamyslická farnost spravována z Tištína a nyní je tomu naopak.

Zpracoval: Mgr. Bohumil Outrata

Kontakt

 

Římskokatolická farnost Nezamyslice

Náměstí děkana Fr. Kvapila 15

798 26 Nezamyslice

Číslo účtu farnosti Nezamyslice

3342664329/0800

IČ: 62858157

 

Římskokatolická farnost Tištín

Tištín 20

798 29 Tištín

Číslo účtu farnosti Tištín

2921433379/0800

IČ: 62858149

 

P. Aleš Vrzala

tel. 777 162 338

faprostejov-psk@ado.cz

Návštěvnost stránek

010934